| Incké město Cuzco
Cuzco nás mile uvítalo již v letadle. „Vzhledem ke špatnému počasí v Cuzcu jsme nuceni přistání odložit o 30 minut. V případě, že se počasí nevylepší ani za 30 minut, letadlo se vrátí zpět do Limy!“ To nám laskavě oznámil pilot nejdříve ve španělštině a pak v angličtině. Pod námi jsou pouze mraky, ze kterých vykukují nějaké kopce. A tak jsme se začali bát. Pilot nás dále již neinformoval, takže jsme se uklidňovali tím, že když oblétáváme stejný kopec již potřetí, že to jenom čekáme na to lepší počasí a když už letušky začali zatahovat závěsy v první třídě a letadlo začalo vydávat ty divné zvuky, tak že už se počasí vylepšilo a my přistaneme. Za chvíli naše rozhledy zakryje množství mraků, do kterých se ponoříme. Napjatě čekáme, že teď to začne s letadlem házet, venku se objeví hromy a blesky a k tomu nějaká drsná průtrž. Nic takového ovšem nevidíme, občas mezírkou mezi mráčky spatřím opět nějaký ten kopec a pak domečky a ty domečky jsou stále větší a najedou kopce nejsou pod letadlem, nýbrž vedle letadla a my rolujeme po dráze. Letadlo se v tu chvíli stalo desetkrát lehčí, jak se všem ulevilo. „Co to bylo za vtip?“, ptám se letušky. „No, to jenom mraky byly moc dole, tak jsme museli počkat až vystoupají nahoru kvůli orientaci při přistání.“ –„Hm, pěkné. Není nad to, stát nohama na pevné zemi!“ Z počátečního šoku nás pomalu probouzí peruánská kapela vyhrávající na fujary už na letišti. Máme dost zpoždění a výdej zavazadel jim docela trvá. Ke všemu na nás tady někde snad ještě čeká paní od agentury, aby nás dopravila směrem na Machu Picchu. Paní poslušně čeká před letištěm s cedulkou Ms. Barnetova. Hned se cítím důležitější.:-) Nasedáme do luxusního automóbilu, paní si nastupuje do kufru, neb na ni již nezbylo jinde místo a vjíždíme do starobylého inckého města Cuzco.
Cuzco má dlouhou historii. Od začátku 13. století bylo centrem Říše Inků. V roce 1533 město dobyli Španělé. Na inckých základech vystavěli spoustu chrámů, kostelů a univerzitu. Město prosperovalo díky bohatému zemědělství a těžbě v okolí a díky obchodu. V současné době má 350 000 obyvatel a je centrem celé provincie.
Město vypadá moc pěkně i na pohled z auta. V kontrastu měst ze severu, zaprášených a vyprahlých, mi to tady připadá jako v ráji. Domy s průčelím, dlážděné silnice, kolem všude hory. Naše cesta ovšem směřuje na Machu Picchu a záhy k hoře Ausangate. Na prohlídku a vychutnání atmosféry města nám zbude jeden den na konci pobytu.
Tento den nám ovšem Peru ukázalo, že i v kalendářní zimě může být v Peru fakt zima. A protože se tu nikde netopí, klepeme docela kosu. Jediné oteplení představuje naše hotelová sprcha. Na Plaza de Armas navštěvuji místní Dóm, který se skládá ze tří chrámů vzájemně propojených, je zlatě vyzdoben a po stranách jsou četné obrazy Jezulátek. Michal zatím čeká venku a povídá si s čističema bot. Bohužel neměl u sebe žádné peníze, tak boty zůstaly špinavé.:-)
Dále se přesouváme do Qorikanchy, což je bývalá incká pevnost, Španěly přestavěná na španělskou a pak se v tom angažovali ještě další umělci, takže dneska je to pěkná slepenina. Ostatní kostely byly buďto zavřené, anebo se platilo vstupné, tak jsme dovnitř nešli.
Podařilo se nám jednou z četných uliček vystoupat nad město (Iglesia de San Cristóbal) odkud byl pěkný výhled. Pozorujeme letadla jak přistávají a zase vzlétávají mezi domy, letiště je totiž v zástavbě domků. Objevili jsme také super pekárnu, kde mají europijské pečivové pochoutky, ale kávu tady dělají nějak podivně. Donesou teplé mlíko a pak takový malý koflíček něčeho černého co má být kafe. A to si pak tady lijete kávu do mlíka, takže opačně než se to dělá u nás. Vysvětluji si to tím, že jsme na opačné polokouli.
Poslední den v Peru večeříme kuře, bohužel za celý pobyt jsme nikde nenašli tak dobré kuře jako měla pani v Gledelu. Ráno v pět za tmy opouštíme město. Na letišti to pomalu vstává. Zřízenci ospale vytváří linie na frontu a my můžeme na check-in. „Snad tentokrát bude dobré počasí.“ Dobré počasí znamená, že je dost zataženo a dokonce i prší. Do Limy odsud letí asi čtyři letadla během jedné půl hodiny. Je to docela zmatek, do kterého z nich máme vlastně nastoupit. V čekací hale je dost přelidněno. Nakonec úspěšně sedíme v nějakém letadle a nabíráme směr Lima.
Hlavní město Lima
Lima začíná přístavem, kontejnerovým překladištěm na pouštním pobřeží a olejovou skvrnou na moři. Město se nachází víceméně na poušti. Kolem je písek, kde občas rostou kaktusy. Taky tu je pár vojenských výcvikových táborů (vypadají fakt drsně) a silnice, která vede ve stráni, zprava sráz do moře a zleva prudký svah jenom z písku. Přijde mi divné, že se ten písek nesesype, ale on se asi občas sesype a jenom se to zamete.
V Limě není nic k vidění. Nechali jsme se taxíkem odvést k Huaca Pucllana, což má být nějaká historická pyramida od původních obyvatel, ze 4. století. Vypadá to jako hromada hlíny mezi mrakodrapy. Prohlídka je ovšem možná jen s průvodcem a ten vás americkým stylem přesvědčí, že tohle je ta největší památka světa. Původní stavba z vysušených cihel je značně dostavěna během rekonstrukce. Průvodce nám ještě vypráví, jak si tady hráli fotbal, když byli malí a teďka je to tu ohrazené, dělníci tu plácají cihly z hlíny, suší je na sluníčku a staví pyramidu. Kdyby zapršelo, tak se jim ta sranda rozpustí. Ale tady moc neprší, tak mají štěstí. Hlavně, že za hromadou chovají lamy a morčata, turisti se mají alespoň čím odreagovat.
Po této kulturní akci se vypravujeme napříč uličkami Miraflores směrem k moři. Moře je vcelku špinavé, ke všemu je pořad dost zataženo. Svačíme na lavičce a pozorujeme surfaře na vlnách. Je jich tu jako smetí. Na pobřeží je zase paraglidistický meeting. Létá se tu tak, že paraglidista skočí ze skály někam do moře, chvíli do toho moře padá a pak ho zachytí pobřežní proud a vynese ho někam dost nahoru. A takhle díky těm proudům můžou lítat donekonečna. Procházíme se podél pobřeží až dojdeme k parku lásky. Je to takový malý kout se zajímavou sochou a mozaikovým ohraničením. Kupodivu v Limě se tento park asi bere vážně, neb je tu dost zamilovaných párečků. Tak jsme se k jejich melancholii nepřidali a pokračujeme dále po pobřeží až dojdeme k obchodnímu centru. Obědváme u Číňanů a pak přesun na letiště.
...
|
